Speciálně pedagogická diagnostika a reedukace

Specifické poruchy učení nepříznivě ovlivňují vzdělávání a osobnostní rozvoj dítěte. Jejich včasné odhalení a následná systematická péče o dítě v předškolním období      nebo v raném školním období dokáží tento stav zlepšit.

Rizikové znaky časných školních obtíží se dají vysledovat již ve vývoji předškolních dětí (vývoj jemné a hrubé motoriky, grafomotorika, vývoj řeči a fonologických dovedností, vývoj percepční, ADD/ADHD, dyspraxie).

U vyšetření není cílem stanovit diagnózu, ale označit oslabené oblasti, které by mohly mít nebo mají vliv na proces učení ve škole. Následný trénink – náprava oslabených oblastí – by mělo doma dítě pravidelně provádět za asistence rodičů po stanovenou dobu. Po několika měsících následuje kontrolní vyšetření a konzultace. Trénink by měl vést rodiče nejen ke správnému využívání reedukačních metod a pomůcek při práci s dítětem, ale mnohdy i ke změnám v přístupu a k výchově obecně. V mnoha případech tak rodiče mohou zabránit přetížení a neurotizaci dítěte.

V případě výraznějších obtíží je vhodné vyšetření doplnit psychologickým vyšetřením v PPP (pedagogicko - psychologická poradna) nebo SPC (speciálně - pedagogické centrum). Zde smí být stanovena diagnóza jako podklad pro vřazení dítěte mezi žáky se specifickými poruchami učení a chování (SPUCH).

Speciální zkoušky se vztahují k věku dítěte a typu jeho oslabení:

• Zkouška zrakového a sluchového vnímání vnímání a rozlišování
• Zkouška motoriky a vizuomotoriky (koordinace oka a ruky)
• Zkouška řeči, artikulační obratnosti a výslovnosti
• Zkouška audiomotorické koordinace (vnímání a reprodukce rytmu)
• Zkouška pozornosti
• Zkouška laterality
• Zkouška deficitu dílčích funkcí
• Zkouška psaní (přepis, opis, diktát) – grafická, pravopisná, obsahová stránka
• Zkouška čtení – rychlost, správnost, technika, porozumění textu
• Zkouška matematických schopností – úroveň operační, úsudková, paměťová, percepčně-kognitivní

Nejčastější typy SPU

• Dyslexie je vývojová porucha učení, která se projevuje neschopností naučit se číst.
  • Příznaky: nápadně pomalá rychlost čtení, záměny zrakově podobných písmen, záměny sluchově podobných hlásek, pravolevé čtení, vynechávání písmen, slabik, slov, poruchy porozumění čteného textu, dvojí čtení, komolení slov.
• Dysgrafie je specifická porucha písemného projevu.
  • Příznaky: potíže při osvojování si podoby psacího písma, vynechávání písmen, slabik, slov, neschopnost udržet správnou velikost písmen v psacím písmu, psaní v pravolevém směru, neupravenost písemného projevu, nižší čitelnost, výrazně pomalé tempo psaní, nedostatečný nebo naopak příliš velký přítlak na psací náčiní, roztřesenost linií písmen.
• Dysortografie je vývojová porucha učení projevující se narušenou schopností osvojovat si pravopis jazyka.
  • Příznaky: potíže při rozlišování tvrdých a měkkých souhlásek, dlouhých a krátkých slabik, hranic slov v písmu, opakované gramatické chyby, které neodpovídají ústní znalosti gramatických pravidel, vyšší chybovost v diktátu.
• Dyskalkulie je vývojová porucha matematických dovedností.
  • Příznaky: potíže v třídění a řazení předmětů nebo symbolů podle jednoho či více kritérií, potíže s pojmenováním počtu předmětů či symbolů různě prostorově uspořádaných, potíže se čtením a psaním číslic, základními početními operacemi, řešením slovních úloh, neschopnost pochopit rovnost některých aritmetických operací.

Speciálně pedagogické vyšetření trvá 1,5 - 2 hodiny, následuje seznámení s výsledky vyšetření a se způsoby reedukačních opatření.

Obecné zásady při reedukaci specifických poruch učení

Reedukační proces znamená postupný rozvoj, zlepšování úrovně porušených nebo nevyvinutých funkcí potřebných pro čtení, psaní a počítání. Výsledkem reedukačního procesu však není pouze rozvoj těchto funkcí a vytvoření potřebné dovednosti na přijatelné úrovni, ale je zaměřen i na plnou či alespoň částečnou kompenzaci problematiky plynoucí ze SPU.

Základní podmínky správného reedukačního postupu:

• individuální přístup – každé dítě má specifické projevy obecné diagnózy, každé dítě disponuje jinými dalšími dovednostmi a schopnostmi, jichž můžeme vhodně při reedukaci využít.
• při výuce je nezbytné respektovat aktuální dosaženou úroveň.
• reedukaci začínáme vždy nácvikem percepčně – motorických funkcí. Jednak tvoří podklad poruchy, takže je třeba z nich vycházet a průběžně je rozvíjet, navíc se jedná o cvičení, která jsou ve své podstatě hravá, pro děti přitažlivá, k práci je motivují a nezatěžují je.
• Při reedukačních postupech se maximálně snažíme využívat manipulaci s konkrétními předměty (např. textilní písmena, matematické hranoly).
• Využíváme co nejčastěji multisenzoriální přístup, při němž je zapojeno co nejvíce smyslů nejednou a efektivita nácviku je mnohem vyšší.
• Při reedukaci nesmíme dítě přetěžovat, maximální čas pro nápravná cvičení by neměl přesáhnout patnáct až dvacet minut denně.
• Velmi důležitá je nezbytnost pravidelného a společného cvičení rodiče s dítětem (mnoho rodičů se domnívá, že dítě bude reedukace provádět samo, cvičení je však třeba provádět ve vzájemné spolupráci).
• Oceňovat snahu dítěte i v případě nedokonalého výkonu, netrestat za špatné známky.
• Sledovat vývoj dítěte i po ukončení reedukace, zda nedošlo k dekompenzaci.

Nejčastější chyby při reedukaci:

• hubování, vyčítání, vymáhání slibů, že se zlepší. Ještě horší jsou urážky, nadávky, zdůrazňování úspěchů sourozence, kamaráda – to vede k pocitům méněcennosti, zatvrzelosti, lítosti, k negativnímu vztahu k úspěšnějším vrstevníkům.
• negativní motivace, hrozby trestem, pokud nebude dítě dosahovat dobrých výsledků. Často má za následek psychické obtíže a naprostou demotivaci dítěte.
• každodenní zdlouhavá a několikrát opakovaná domácí příprava. Chybovost se logicky v tomto případě vlivem únavy dítěte zvyšuje.
• Nerespektování specifických obtíží, které souvisejí s poruchou, např. záměny písmen, chyby vyplývající z nedostatečného sluchového vnímání, obtíže ve vyjadřování, snížený jazykový cit.
• Nedostatek chvály – z pohledu dospělého není důvod dítě chválit, neboť žádných úspěchů nedosahuje. Odmítání pochvaly je rovněž zdůvodňováno obavami, aby dítě nezískalo nereálný pocit zvládnutí dané látky a nepřestalo se celkově snažit.
• Nereálné cíle. Dospělý často slibuje dítěti za „překonání“ obtíží cíl, který je pro dítě těžko dosažitelný, ale lákavý a případné oddalování jeho dosažení působí výrazně demotivačně a může vyvolávat psychosomatické obtíže.

Neboj se překonávat překážky, neboj se neúspěchu! (Mgr. R. Marbachová, ŠSP)